24.04.2009 10:23
Jak jinak než s radostí můžeme přivítat úvodní článek pro „Hrušku„ od paní Jaroslavy Brutarové z VCC Praha. Je to slibný začátek budoucí a doufejme že dlouhodobé spolupráce, na jejímž základě můžeme šířit do světa myšlenky a zprávy o veterá
Ve třicátých letech minulého století patřilo Československo k deseti nejvyspělejším státům světa. Pak ale přišla německá okupace a druhá světová válka a po jejím skončení byl československý průmysl doslova i obrazně v troskách. Část podniků byla přestavěna na válečnou výrobu, část byla zničena bombardováním, a ještě než se průmysl stačil vzpamatovat, přišel vítězný únor, vláda jedné strany, plánované hospodářství, odmítnutí Marshallova plánu, RVHP, výroba se měřila na tuny a megawatthodiny. Plány se radostně plnily i překračovaly, ale na trhu to nějak nebylo vidět. Ještě v padesátých letech se nenakupovalo, ale shánělo – pračky, pomeranče, ledničky, boty, maso na svíčkovou a také motorová vozidla.
Žádný div, že se na silnicích pohybovala vozidla, vyrobená před válkou, mnohá třicet i více roků stará a nikdo si jich příliš nevážil. V šedesátých letech se situace jen pomalu začínala měnit, my dříve narození si ještě pamatujeme na několikadenní fronty na zápis do pořadníku na koupi Octavie nebo Wartburga, kdo měl bony, mohl v Tuzexu zakoupit Simcu, Renaulta nebo Cortinu, pomáhali i správní známí na správných místech.
Autoklub republiky Československé byl jako buržoazní organizace zrušen, nahradil ho Automotoklub, součást neskrývaně militantní organizace s výstižným názvem Svaz pro spolupráci s armádou, zapomínalo se na rozvinutý automobilový průmysl i na mezinárodní úspěchy před válkou.
Majitelé vozidel se sdružovali do značkových klubů Svazarmu, členové
klubů si vyměňovali zkušenosti s údržbou i díly ze zrušených vozů,
pořádali soutěže, do kterých tu a tam zařadili hod granátem nebo
orientaci podle azimutu. Svazarm to vítal, dalo se to vykázat jako činnost
důležitá pro zvýšení obranyschopnosti státu, kluby měly úřední název
" XXtá základní organizace Svazarmu".
Musím přiznat, že jednu výhodu ta doba měla: starých vozidel byl dostatek,
za přijatelnou cenu si je kupovali mladí, jezdili na výlety, zkoušeli
závodit. Čas od času se objevily i velmi vzácné značky. Vznikaly nové
kluby, více zaměřené na historii, členové hledali kontakty na
pamětníky, podle starých vzorů se jezdily soutěže, různé předháňky
na stadionech i do vrchu Vozy i motocykly se většinou používaly i pro
běžný denní provoz, často byly necitlivě modernizovány. Renovace byla
pojem zatím neznámý, ke startu se obvykle jezdilo po ose. Veteránské hnutí
u nás vznikalo pomalu a neorganizovaně, pravděpodobně ho také povzbudily
filmy „Dědeček automobil“ a anglická „Genevieve“.
O navázání na předválečnou činnost a o uchování historie se
snažila skupina bývalých závodníků, funkcionářů Autoklubu i jiných
osobností známých v motorismu před válkou. Pro většinu z nich bylo
členství ve Svazarmu nepřijatelné, takže v určité době existovali jako
Klub historických vozidel při Vědecko-technické společnosti.
Rok 1967 přinesl uvolnění a schůze motoristů v paláci Lucerna žádala
mimo jiné obnovení Autoklubu republiky Československé a zdálo se, že jeho
součástí by se mohly stát současně vznikající Veteran Car Cluby.
Veteran Car Club Praha založila 7. 11. 1967 skupina
14 sběratelů a obdivovatelů značky „Z“, která existovala při
Autodružstvu Praha. Předsedou se stal Václav Kafka starší, osobnost známá
mezi mladými i staršími. Duší klubu a iniciátory většiny dění byli
ing. Václav Kafka mladší a jeho kamarád ing. Pavel Národa, s klubem
spolupracovali a radili bývalí závodníci, kteří později založili Svaz
závodníků veteránů, byli to například Jindřich Knapp, Jaroslav Smažík,
Bohumil Turek, Zdeněk Trejbal, Václav Hovorka, Jaroslav Hausmann, Karel
Dohnal přivedl i Elišku Junkovou.
Srpen 1968 pohřbil všechny naděje, Veteran Car Cluby se zase staly
základními organizacemi Svazarmu, navzdory tomu byl jako nadřazená
organizace ustaven Veteran Car Club Československé republiky. Svazarm činnost
Veteran Car Clubů příliš neomezoval, vyžadoval zprávy, účast na
schůzích, sběr surovin, zase se zvyšovala obranyschopnost, vítané byly
akce, pořádané k oslavě různých výročí.
Veteran Car Club Praha si už při svém založení jako jeden ze svých úkolů
určil uchování historie významných sportovních podniků minulosti,
zejména Závodu do vrchu Zbraslav – Jíloviště a závodu 1000 mil
československých.
Šedesáté výročí prvního startu Závodu Zbraslav – Jíloviště
v roce 1968 bylo příležitostí k jeho uspořádání pro historická
vozidla, známé Andělské schody a kopec Cukrák však nahradila nová
rychlostní komunikace, proto musela být trať ukončena za obcí Baně.
V roce 1970 se na paměť závodu 1000 mil československých jel na
polovině původní trati, tedy Praha – Bratislava a zpět, závod
historických vozidel. První tři ročníky se jely jako závod, non stop, na
otevřené trati, za plného provozu, mezi pamětníky se dodnes vyprávějí
historky o jízdě ing. Jáji Hausmanna na MG, o převráceném BMW Tomáše
Hyana i mnohé jiné.
VCC Praha dojednal s Dopravním inspektorátem půjčování převozních poznávacích značek, pro trvalejší charakter těchto značek bylo třeba stanovit podmínky testování, vyškolit testační komise, vytvořit formuláře, průkazy, evidenci.
V sedmdesátých a osmdesátých létech už se historická vozidla renovují, většinou vlastníma rukama a za pomoci přátel, stávají se vzácnějšími a zranitelnějšími, stoupá hustota i rychlost provozu, mění se silniční síť a Veřejná Bezpečnost už dávno zakázala pořádání závodů na běžných komunikacích. Zbraslav – Jíloviště historických vozidel i Vzpomínková jízda 1000 mil jsou pravidelnou součástí sportovního kalendáře, jen pravidla se změnila, Zbraslav se jezdí jako jízda pravidelnosti, Vzpomínková jízda 1000 mil jako rallye veteránů. K nim přibyla ještě Soutěž elegance historických vozidel v Roztokách, první ročník se konal při příležitosti výstavy obrazů Kamila Lhotáka v roce 1979.
Krátce po svém založení uspořádal VCC Praha v PKOJF ( pro mladší
Park kultury a oddechu Julia Fučíka, dnes pražské Výstaviště) velkou
výstavu historických vozidel „Veteran Salon", podle možností následovaly
další výstavy, na Štvanici, v NTM, v parku zámku v Troji. Mladší
členové klubu zorganizovali několikrát non stop jízdu Praha –
Bratislava a zpět.
Počet členů stoupl od počátečních čtrnácti přes 116 v roce
1971 až k pěti stům platících členů na konci roku 2008.
V průběhu let členové klubu navzdory organizačním potížím
uskutečnili zahraniční výpravy na Autosalon do Paříže, na polární kruh,
na Kavkaz, na Aljašku, do Vancouveru, zúčastnili se Rallye Monte Carlo a
Mille Miglia.
Po dvaceti letech úspěšně skončilo jednání s Dopravním inspektorátem
a testovaná historická vozidla dostala trvale manipulační poznávací
značky.
První předseda VCC Praha Václav Kafka zemřel v roce 1990, novým
předsedou se stal jeho syn ing. Václav Kafka, člověk s obrovskými
znalostmi o historických vozidlech, vynikající renovátor i vůdčí
osobnost, uznávaná i odsuzovaná. Kromě celé řady automobilů a motocyklů
renovoval citlivě a s pochopením pro historii rodinné sídlo, statek
v Záběhlicích, kde také pro potřeby VCC poskytl dvě místnosti.
Začátek devadesátých let přinesl nové možnosti, někteří majitelé
historických vozidel měli najednou jiné starosti, budovali existenci,
zakládali podniky. Roztoky, Míle i Zbraslav se pořádaly každý rok, ale
účast byla menší. Teprve za několik let se bývalí fandové vrátili, a
přibyli další. Historická vozidla už nejsou jen hranaté limuzíny na
loukotích nebo sporťáky na drátěných kolech s krásně protaženými
blatníky, věku veteránů dosáhla vozidla, která pamatujeme jako žhavé
novinky, dovážejí se americké křídlaté křižníky i anglická
klasika, Jaguáry, MG a podobné, počet i kvalita vozidel vzrůstá, sbírá
se vojenská i užitková technika.
Mnozí majitelé stále renovují vozy vlastníma rukama a na veteránské
podniky jezdí stále po ose.
Na Všeobecné Československé výstavě v roce 1991 zaplnila vozidla
našich členů dva Křižíkovy pavilony. Z Pražské Veteran Rallye se stal
mezinárodní podnik s vysokou společenskou úrovní, střediskem byly
postupně hotely Mövenpick, S. E. N v Senohrabech, Floret
v Průhonicích.
Po dlouhém jednání s ministerstvem dopravy a spojů a ve spolupráci
s ostatními kluby byla v roce 2001 aktualizována pravidla pro
zapůjčování registračních značek pro historická vozidla.
Předseda VCC Praha ing. Václav Kafka prohrál svůj boj se zákeřnou nemocí,
zemřel 9. 12. 2004. Jednomyslným rozhodnutím výboru se jeho nástupcem
stal jeho syn Václav Kafka, toho jména už třetí.
Ve třetím tisíciletí dále stoupá zájem o historická vozidla,
existují firmy, které provádějí renovace a vyrábějí repliky
důležitých dílů, mezi dováženými vozidly jsou unikáty 100 let staré
nebo dochované jen v několika málo kusech. Počet účastníků Soutěže
elegance i Mezinárodního závodu do vrchu už překročil možnosti
pořadatelů a bylo nutné jej omezit, současně se podařilo zachovat
rozmanitost vozidel. Stále platí,že na Soutěži elegance v Roztokách je
každý rok představeno několik čerstvě renovovaných nebo vzácných nově
dovezených vozidel.
Pražská Veteran Rallye opustila čtyřhvězdičkové hotely, změnila se na
pohodový podnik pro členy, důležitá je krásná krajina, silnice bez
velkého provozu a hotely s atmosférou.
Členové VCC Praha se zúčastňují různých podniků pro historická
vozidla v zahraničí, v roce 2000 se dvojice s vozem Škoda Popular rok
výroby 1939 vypravila na Saharu, v roce 2006 členové VCC získali na
závodě Le Mans Classic s vozem Škoda 1101 Sport 15. místo ze
70 startujících, v letošním roce se stejným vozem skončili na GP MONACO
HISTORIQUE 2008 na 1. místě v kategorii, další náš člen projel
v doprovodném voze část trati závodu Peking – Paříž 2007.
Ke třem pravidelně pořádaným podnikům přibyla v roce 2005 ještě
Svatováclavská jízda, vzpomínka na předsedu ing. Václava Kafku spojená
s rozloučením se sezónou.
Nejnovější je Veteranpiknik, první ročník jsme uspořádali
1.5.2008 v parku v Dolních Počernicích.
V roce 2007 jsme slavili čtyřicáté výročí založení VCC Praha. Jako
připomínku závodu 1000 mil československých jsme připravili jízdu
historických vozidel Praha – Bratislava, převážně po původní trati,
při stanovení podmínek jsme brali v úvahu vysokou hodnotu i zranitelnost
veteránů, hustotu provozu i agresivitu některých řidičů. Průjezdní
kontrolu a občerstvení v restauraci „U Nedbálků" zajistil Motor
Journal, příjemný program v Bratislavě připravili kolegové z Veteran
Klubu Bratislava. Mezi vozidly účastníků byla i MG UVA Magnette, se kterou
1000 mil absolvoval v roce 1935 ing. Pohl, k dalším vzácnostem patřil
Maxwell 25 Tourer z roku 1917, Fiat 501 SS rok výroby 1921, faeton Z 18
s lehkou patinou, krásná a zajímavá byla všechna vozidla. Vzpomínková
jízda 1000 mil československých byla v anketě Dědeček automobil oceněna
titulem „Akce roku".
Současně probíhala na Pražském výstavišti výstava historických vozidel,
v levém křídle Průmyslového paláce bylo vystaveno cca 100 vozidel od
nejstarších po nejmladší, vzácnosti jako Wikov z majetku Jiřího
Voskovce, Bugatti po Jiřím Šilhovi nebo unikátní Imperia stály ve
střední hale, kde dostala místo i anketa Dědeček automobil. Pověst
o hodnotě a rozsahu výstavy nás dostihla v Bratislavě už
v pátek večer.
Pravé křídlo Průmysového paláce bylo rezervováno účastníkům
cílové jízdy. Ceny jim byly předány mezi vystaveným vozidly,
v emocionální atmosféře, za zvuků hymny „1000 mil".
Plány Veteran Car Clubu Praha zůstávají stále stejné: umožnit majitelům
historických vozidel sportovní i společenské vyžití, seznamovat širokou
veřejnost s historickými vozidly a připomínat slavné podniky
minulosti.
Všechny milovníky krásných starých aut i motorek, zájemce o rozvoj
techniky zveme Přijďte se podívat, jak se nám to daří.
Za VCC Praha Jaroslava Brutarová
Autor: zne
Staňte se redaktory našich stránek a přidejte svůj tip
Svátek má Renáta
Náhled tisku | Vytisknout | Nahoru
2008 – 2009 © Prague Tip | Prohlášení o přístupnosti | Webmaster: c10.cz